"Minsk je poměrně velké hlavní město Běloruska, ve kterém ovšem není vůbec nic zajímavého", říká klarinetista Michal Hroza.

Pohled od minského nádraží nadchne

"Po našem příjezdu do Minsku celkem luxusním vagónem s dvoulůžkovými coupé nás ovšem čekalo milé překvapení. Byla jím dodávka západní značky v mafiánském provedení s kouřovými skly, kterou pro nás poslal náš hostitel-rektor místní univerzity - a která nás měla dovést až do hotelu. Mnohému z toho co nás mělo čekat jsme porozuměli až později, a to především zásluhou závěrečné recepce, kde jsme se poprvé potkali i s naším hostitelem, Stěpanem Lukašenkem, bývalým taxikářem a roztomilým bodrým člověkem s mohutným zlatým řetězem kolem krku." Michal si ze samého vzpomínání říhl, zhluboka se nadechl a pustil se do dalšího vypravování.

Rychlé a pohodlné. Takové jsou tramvaje v Minsku.

Pivo "žigulevskoe pivo" patří k předním pivům běloruského pivovarnictví

"Protože do našeho koncertu zbývaly ještě dva dny, každý se snažil ukrátit si chvíli jak uměl. Část výpravy se bezvýsledně pokoušela nalézt historické jádro města, zatímco zbytek, musím říct mnohem realističtější, se přesouval pouze do spodního patra, kde sídlil bar s výhledem na místní lihovar. Druhý den po příjezdu ovšem propukla tropická vedra, která i realisty donutila vyjet na smluvený výlet na tzv. Minské moře, ohromnou přehradu, kde se ovšem bohužel nedá koupat ani dělat cokoli jiného. Jedinou zajímavostí přehrady je skutečnost, že její pláže jsou tvořeny výhradně skleněnými střepy a že v místním rybím baru (prodávají zde pouze kuřata) bylo možné si koupit pravé bavorské teplé pivo", květnaně líčí Michal Hroza.

Na náměstí Privagzalnaja plošča. Náš průvodce a přítel Sjarhej Harbuz přichází.

Deset tisíc rublů v Minsku utratíte a ani nevíte jak

"Večerní představení Labutího jezera ve Velkém divadle se bohužel z neznámého důvodu nekonalo. Náš přítel tvrdil, že se celý orchestr vystěhoval do Izraele. Nevíme, možná vtipkoval. Naši přátelé se nám to ovšem pokusili vynahradit návštěvou baru v těsném sousedství budovy KGB s výhledem přes ulici na sochu s. Džerdžinského v nadživotní velikosti. Našemu tlumočníkovi p. Hanušovi Niklovi se vzápětí udělalo špatně a musel odjet taxíkem (se zajížďkou přes jiné nejbližší běloruské město) zpátky do hotelu a nemohl bohužel jít s námi ostatními položit věnec na místo nedávné tragédie. V podchodu metra bylo totiž ušlapáno několik lidí, především mladých dívek s botami na podpatcích, když došlo k panice způsobené prudkým deštěm", pomrkává na nás Michal.

Labutí jezero nebylo...

Klub Reaktor, dříve "kinatěatr Maskva"

"Samotný koncert v klubu Reaktor nebyl příliš vydařený. Hlavně návštěva byla několikanásobně slabší, než na co jsme byli zvyklí. Byl to pravděpodobně důsledek relativně vysokého vstupného dosahujícího dvojnásobně průměrné měsíční mzdy. A tak členové skupiny byli ten večer jedinými návštěvníky klubu, kteří u vchodu neodkládali zbraně," dodal Michal Hroza a s úlevným ufrknutím se vysmrkal.

Klarinetista Michal Hroza stojí u památníku ženského partizánského oddílu Jeleny Nikolajevny Pachvinové

"Využívám tohoto prostoru k tomu, abych našemu tlumočníku p. Hanušovi Niklovi připomněl, že jsem nezapomněl na to, že mi po prohrané sázce stále dluží láhev vodky značky Super Ljuks", směje se Michal Hroza při vzpomínce na šťastné mládí prožité v Minsku.

S minským požárnickým oddílem "imeni Dastajevskaha" strávil Michal Hroza několik hodin v družném hovoru