Šopský salát



Bulhaři pocházející z okolí Sofie a Dupnice jsou Šopové. Mluví specifickým nářečím, které má blíže k makedonštině, než k východo-bulharským nářečím. O Šopech je známo, že jsou houževnatí, konzervativní a činí si nárok na to, aby byli považováni za "nejbulharštější" Bulhary. Lidé z jiných oblastí Bulharska si to ale nenechávají líbit, a odplácejí jim přezdívkou "dřevění Šopové". Povědomí o tomto vnitrobulharském konfliktu má svůj odraz i v moderní češtině v podobě rčení "kurnik šopa".



Rilský monastýr

Konzervativnost Šopů je obzvláště pozoruhodná. Je skoro pravidlem, že "normální" Bulhaři přijímají vše nové s nadšením a jsou naprosto otevření jakýmkoli inovacím a přístupni vnějším vlivům. Šopové oproti tomu jsou k těmto věcem poměrně nedůvěřiví, a přijímají je skepticky. Postavíte-li Šopa před žirafu v ZOO, vykřikne: "Ne, takové zvíře neexistuje!" Zarážející přitom je, že tito lidé nežijí v nějaké zapadlé vísce v horách, ale v místech, kde leží hlavní město Bulharska, v místě, kudy po staletí procházela cesta ze Západu do Jeruzaléma a z Moskvy do Soluně a na horu Athos.



Bulhar a jeho ovce

Šopský pohled na svět nejlépe vystihuje jejich lidová píseň: "Od Vitoša po visoko nemá, Od Iskara po duboko nemá" - "Není nic vyššího než Vitoša, není nic hlubšího než Iskar".



Bulharovo obydlí

Na druhou stranu také vyjadřuje jeden kladný rys jejich povahy, a to sice nesmírný patriotismus. Šopové vždy byli dobrými vojáky, kteří se statečně bili až do roztrhání těla.



Bulharův traktor

Některé z těchto povahových rysů má v sobě i klarinetista Ahmedu Mikuláš Kroupa, jehož pradědeček z matčiny strany pocházel právě z této oblasti. O Šopech koluje mnoho vtipů, a Mikuláš nám je často a rád vypraví. Kolikrát už jsme se tak smáli jeho povedeným říkačkám, až jsme se ani za břicha popadnout nemohli.



Bulharská vesnice

Šopové však také mají svůj národní poklad - šopský salát, jehož způsob přípravy se díky konzervatizmu Šopů nezměnil za celá staletí. Někteří Bulharští etnologové a etnokulinaristé se domnívají, že původ tohoto prazvláštního pokrmu je třeba hledat ještě v předslovanském období bulharských dějin. Konkrétně etnokulinarist Ivan Kiflov ze Sofijské univerzity Sv. Klimenta Ochridského se domnívá, že šopský salát, byl původně slavnostním pokrmem, jimž se uctíval Bůh Tangra za letního slunovratu. Jako důkaz proto uvádí některá místa, v jinak nepříliš jasných genealogických záznamech prvních bulharských chánů. Oproti tomu teorie Panajurta Karakjozova z Velikotrnovské univerzity sv. Cyrila a Metoděje předpokládá, že na vzniku šopského salátu do určité míry participovali turkičtí Pečeněhové, kteří se tudy několikrát přehnali. Buď jak buď, důležité je, že šopský salát je uznáván předními světovými gastronomisty, stal se emisarem nejen Šopů, ale i vůbec celého Bulharska ve světě a všude je s povděky přijímán.



U svých muslimských přátel strávil zpěvák Andrej Novik několik krásných týdnů

Salát patří mimo jiné k oblíbeným pochutinám skupiny Ahmed má hlad. Dovolujeme si Vám předložit jeden ze způsobů přípravy tohoto rajského pokrmu, tak, jak nás to naučil Mikulášův pradědeček:



Andrejovi muslimští přátelé (Pomáci) špásují s ovečkou

Potřebujeme:

Příprava:

Nařežte cibule na malé kousky. Odstraňte stopku a semínka zelených paprik (ty mohou být syrové nebo předtím opečené). Nařežte je na proužky a potom na malé kousky. Nařežte pálivou papričku. Nařežte okurku na čtyři podlouhlé pruhy a potom je příčně nakrájejte na menší kousky. (Jestliže Vaše okurka pochází z ekologicky bezpečné oblasti, můžete ponechat šlupku. V opačném případě okurku raději oloupejte). Vše zamíchejte a přidejte sole dle chuti. Zeleninu dejte do salátové misky, polijte olejem a na to nastrouhejte sirene nebo balkánský sýr. Ozdobte olivami a petrželí.

Možné je též přidat trochu octa nebo v Makedonii nakrájené plátky uvařeného vajíčka. Mikulášův praděd rád pije Zagorku.



Andrej Novik zpívá svým muslimským přátelům