Zápisky a poznámky ze setkávání

Last change 7 Jun 2016 by M. Rokyta
Za dosud nejlepší shrnutí obecných pedagogických zásad při výuce cvičení je možno považovat zápis z 1. schůzky z 6.10.2011, viz zde (nej)níže. Ne všechny schůzky mají stejně obsažný zápis, ne vždy jsme si já či jiní účastníci dělali dostatečně úplné poznámky. Jakékoli jejich doplnění uvítám. M.R.


pátek 6. dubna 2018, 13:00
seminární místnost KMA, Sokolovská 83 (2. patro)

Miki Havlíčková, Ph.D. (Univ. Yale)

Jak se učí učitelé
aneb "Radosti a starosti českého lektora na Yale"

Zde je prezentace ke stažení.


pátek 2. února 2018, 13:00
seminární místnost KMA, Sokolovská 83 (2. patro)

Mgr. Martin Mareš, Ph.D. (KAM)

Od dlaždiček k otevřeným problémům -
- o jednom hravém semináři

pátek 3. března 2017, 14:00
seminární místnost KMA, Sokolovská 83 (2. patro)

RNDr. Zdeňka Koupilová, Ph.D. (KDF)
a
RNDr. Petr Kácovský, Ph.D. (KDF)

Active learning na vysoké škole: zkušenosti z praxe.

Zde je ke stažení jak prezentace, tak matematický test, který byl účastníkům setkání nabídnut.

pátek 4. listopadu 2016, 14:00
seminární místnost KMA, Sokolovská 83 (2. patro)

prof. RNDr. Jiří Podolský, CSc., DSc. (ÚTF MFF UK)

O výuce teoretické mechaniky

Zde je Prezentace J. Podolského.

pátek 24. června 2016, 13:10
seminární místnost KMA, Sokolovská 83 (2. patro)

PhDr. Martin Chvál, Ph.D. (PedF UK)

Testy a jejich hodnocení

aneb
Co nám může říci statistika o kvalitě testů a úloh. Zde je Prezentace M. Chvála.

čtvrtek 17. března 2016, 15:40
posluchárna K6, Sokolovská 83 (přízemí)

Mgr. Pavel Šalom (KDM MFF UK)

O Hejného metodě

Úvodní seznámení s metodou prof. Hejného
aneb
co je vlastně její součástí?

středa 9. prosince 2015, 17:20
seminární místnost KMA, Sokolovská 83

doc. RNDr. Zdeněk Drozd, Ph.D.

Nečekané situace ve výuce

Nástrahy, číhající na vyučujícího aneb čeho by se člověk nenadál...
Jak se v nečekaných situacích zachovat a jak pokud možno "kormidlovat" alespoň přibližně v původním kurzu?

pátek 27. února 2015, 12:30
seminární místnost KMA, Sokolovská 83

doc. RNDr. Jarmila Robová, CSc.

Co má umět učitel?

Jaké vědomosti a dovednosti jsou důležité pro práci učitele?
Co chceme, aby si absolventi učitelství odnesli do praxe?

   24.10.2014, 14:00
posluchárna K1, Sokolovská 83, druhé patro
 

Beseda se studijními proděkany MFF UK
 
doc. F. Chmelíkem a doc. P. Kolmanem

  • Poznámky K. Kuncové z besedy (klikněte na znamení "plus"):
    • Obecné informace:
      Vyšlo několik nových předpisů. Obsahují mimo jiné následující změny:
      • Přibyla kontrola plnění studijních povinností po 1. semestru.
      • Byly zrušeny indexy - prvákům se již nevydávají a ty již vydané se na studijním nepředkládají. Vše tedy musí být v SISu.
      • Na doktorských studijních oborech dochází ke změnám v oborových radách; některé věci budou elektronizovány (třeba studijní plány); budou stipendia za oborově významnou publikaci.
    • Konkrétní otázky:
      • Jak je to s přerušením studia?
        Studenti si typicky přerušují studium na dobu semestru. Pokud se odpřeruší dříve, bývá to kvůli státnicím. Pokud bylo přerušeno z důvodu rodičovské dovolené, nepočítá se přerušení do celkové doby studia. Přerušení je možné až po absolvování prváku, dříve musí schválit proděkan.
        Pokud student přeruší, nastoupí na cžv studium, následně odpřeruší, může si nechat uznat získané známky do prezenčního studia, ovšem musí to schválit proděkan (a trojky se spíše neuznávají).
      • Jak funguje přihlašování na zkoušku?
        Student se smí na zkoušku do SISu přihlásit maximálně 3x. V případě, že vyučující neudělí známku (1-4), termín studentovi NEpropadá.
      • Kdo smí zapsat zápočet/zkoušku? Jeden konkrétní člověk, nějaký definovaný okruh lidí, kdokoliv, kdo jde kolem?
        SIS dovolí zatím zapsat zkoušku každému, kdo je na nějakém rozvrhovém lístku, tedy (všem) přednášejícím a (všem) cvičícím. V praxi to určuje přednášející. Připravuje se změna, že SIS dovolí zapsat jenom těm, kteří vyučují tentýž předmět (tj. přednášejícím paralelek a všem cvičícím).
      • Musí sedět podpis i datum v SIS a v indexu, nebo je něco z toho jedno?
        Indexy už nebudou, vše je tedy na SISu.
      • Lze oficiálně pustit ke zkoušce bez zápočtu? Zapsat zkoušku bez zápočtu?
        Oficiálně ne. Nemá-li student zápočet, existuje v SISu možnost Nezapočteno.
      • Lze zveřejňovat body z písemek, z domácích úkolů, ze zkoušek apod. na webu? Nebo se to musí dělat pod pseudonymy?
        Těžko říct, záleželo by na právním výkladu. V praxi je to lepší pod pseudonymy, tak se předejde stížnostem.
      • Jaká jsou kritéria pro uzavření různých studijních etap a typické důvody jejich nesplnění? (Třeba v prváku kolik kreditů je třeba získat, kolik nesplněných povinných kurzů už je problém atd.)
        Kritériem je počet kreditů, část z nich musí být navíc z povinných a povinně volitelných předmětů. Počty obého zde: http://www.mff.cuni.cz/studium/bcmgr/os/
      • Když jsou dvě paralelky téže přednášky, stačí když zkouškový termín vyhlásí jeden přednášející pro obě?
        Toto se nastavuje v SISu, defaultně je nastaven termín přístupný pro obě paralelky.

   28.5.2014

přednáška Mgr. Jana Šimka (Lauderovy školy, učitel a lektor)
(ne)Geniální studenti

Jak pracovat se studenty, kteří jsou průměrně nadaní?
Potřebujeme s nimi pracovat?
Jak takového studenta poznám?
Vyváží píle nadání?

  • Poznámky M. Rokyty z přednášky (klikněte na znamení "plus"):
    • Přednášející může použít techniku brainstormingu, do které zapojí posluchače, proto, aby 1) zatáhl posluchače do diskuse, 2) získal jejich pozornost.
    • Tato technika pomůže přednášejícímu diagnostikovat posluchačstvo. Konkrétní termíny, kterě se v průběhu brainstomingu objevily na tabuli, nejsou tak důležité, důležité bylo přesvědčit se o tom, že posluchači jsou ochotni spolupracovat. Přednášející si všímal, kdo začal mluvit, kdy se strhla masa, která byla ochotna komunikovat.
    • Na tabuli se při úvodním brainstormingu na téma "proč jsme tady", objevila následující hesla:
      1. Dozvědět se něco o sobě
      2. Sdílení zkušeností
      3. Zvědavost
      4. Definice šedé zóny
      5. Motivace studentů
      6. Stanovení cílů a jejich překročení
      7. Problém pracovitých studentů
      8. Vymanění z frontální výuky
    • Neexistuje žádný univerzální návod jak učit. Nic jiného než postupné získávaní zkušeností neexistuje.
    • Druhá diagnostika: ještě než začne přednáška, může si přednášející všimnout, jak si kdo sedá. Pokud ty lidi navíc trochu znáte, můžete už z toho něco usuzovat.
    • Geniální student: když je člověk adekvátně vytíží, oni už si svou cestu najdou.
    • Co přinese práce s negeniálním studentem: i mně může pomoci, když zkouším jinak zformulovat známá fakta.
    • Studenti, kteří mají vnitřní motivaci, nejsou paradoxně pro pedagogy přílišnou výzvou. Stačí je vytížit. Obecně je ale hodně studentů, kteří nemají vnitřní motivaci, a to je ta hlavní pedagogické výzva.
    • Ukázat studentům, kde všude jim pomůže syntetické myšlení, náhled na věci jiným způsobem. Pochopení něčeho vytvoří z pohledu biologa záplavu endorfinů.
    • Vzbuzení emocí motivuje. Někdy se vnáší kontroverznější témata i proto, že vnesou chuť se vyjádřit.
    • Je dobré dávat domácí úkoly, které nemusejí nutně souviset s daným tématem, ale donutí studenty přemýšlet způsobem, který může v dané situaci pomoci.
    • Historky či vtipy: ano, ale je dobré si pro ně připravit prostor: logicky začlenit buď úvod nebo vyústění, aby mělo logickou návaznost na výuku. Nemělo by to skončit tím, že si studenti zapamatují z přednášky jen onu historku, musí zde být návaznost.
    • Sem tam nějaké to překvapení se hodí, ale nemělo by to být samé překvapení. Cíl je udržet pozornost, ne ji rozptýlit.
  • Poznámky K. Kuncové z přednášky (klikněte na znamení "plus"):
    • Někdy lze studenty odhadnout dle toho, jak si sedají do lavic, šedá zóna bude spíše uprostřed, ale toto vodítko je značně nespolehlivé. Další odhad studentů lze udělat již z toho, jak se studenti spolu baví, jak přijdou do třídy, zda pozdě z minulé přednášky, zda jsou ve stresu. Naopak studenti výjimeční budou vyčnívat, ať už v dobrém nebo špatném.
    • Dále jsme se věnovali otázce, proč jsou zajímaví ti studenti, kterým to hned nejde. Opět padaly různé návrhy - může to být naše poslání (zde pozor na vyhoření), učíme se tím nad problémy přemýšlet jinak, mohou nám dát radost, když jim pomůžeme, pomáhají nám korigovat výuku (kdy zpomalit, kde znovu vysvětlit), jsou vlastní podstatou naší práce. Zdůrazněný byl náhled, že se od takových studentů můžeme učit jinému způsobu náhledu a to samo o sobě nás může obohacovat.
    • Otázka třetí, co je vlastně motivací studenta - udělat zkoušku, školu, touha po poznání a radost z něj, vnější motivace - třeba sám kantor, sociální motivace, touha být úspěšný, zjistit, jestli na to mám, chtějí být ve škole a ne v práci...
    • A následně otázka nejtěžší, jak studenty vlastně motivovat. Byla předložena idea "otázky na hraně". Dát v plén otázku takovou, aby na ni každý mohl mít názor, nepříliš formální (netřeba používat složitý jazyk), která rozproudí debatu. Jestliže si o takové otázce budou studenti povídat ještě na chodbě, přijdou si příští hodinu rádi pro odpověď. Příkladem jest otázka: Co se stane, umístíme-li letadlo na obrovský běžecký pás, dokáže z toho pásu vzlétnout či nikoli?
    • Po každé debatě následovala reflexe té debaty, proč otázka vlastně padla, co jsme se naučili z odpovědí, co bylo asi cílem. A tím cílem bylo vyzkoušení té otázky "na hraně" na vlastní kůži. Sami jsme propadli debatě o tom, zda jsou naši studenti motivovaní penězi či nikoli a mnozí z nás o semináři debatovali ještě dlouho poté.

  

30.10.2013
přednáška dr. J. Vlčkové
Rétorika v kostce

Dr. Vlčková byla tak hodná, že poskytla prezentaci ke své předášce v elektornické verzi

  • Kromě toho je zde pár nesouvislých poznámek M.R. z přednášky (klikněte na znamení "plus"):
    • Srozumitelnost: nevyčerpat energii posluchače na to, aby porozuměli slovům, která se mu říkají
    • Komfort mluvčího i posluchače: posluchač byl měl být v takovém stavu, aby byl schopen věnovat se plně tématu přednášky
    • Přednášející by měl také co nejméně unavit sám sebe (dýchání při řeči atd...).
    • Dlouhodobý i aktuální psychický i fyzický stav, všechny tyto čtyři momenty se v řeči projeví.
    • Jen zaujatý mluvčí má šanci, že zaujme posluchače.
    • Spisovnost: Přednáška je formální věc, tam je spisovná čeština na místě. Ale přílišná a křečovitá snaha o spisovnost, používání slov jako "taktéž", může přednášce uškodit. Spisovná mluva v běžném styku může někdy působit jako snaha o nadřazenost.
    • Co je ortoepie: soubor pravidel správné výslovnosti (paralela k pravopisným pravidlům pro psané projevy).
    • Výslovnost "jsem" se toleruje ve tvaru "sem", pokud je "jsem" jako pomocné v minulém tvaru: "řekl sem" se toleruje. Ale "Já jsem".
    • Tichá pauza přiměřené délky je aktivizační prvek pro posluchače: co se děje? Nesmí být příliš dlouhá. Minuta je velice dlouhý časový úsek.
    • Intonace řeči: V češtině jsou dva typy otázek: zjišťovací (lze odpovědět Ano/Ne) - jejich intonace je stoupavá; druhý typ je otázka doplňovací, začínající slovy jako Kdo, Proč, Kolik... ty mají intonaci věty oznamovací.
    • Fyziologické aspekty řeči (dýchání, fonace, artikulace) je potřeba ovládnout, aby nezatěžovaly při sdělení. Dýchání proti žebrům a do břicha. Aktivizace bránice děláním mašinky: "š-š-š-š-š-š-š...."
    • Hlasová hygiena: nepřepínat hlasivky, nepít čaj ani kávu ani 100% džusy, nejlépe vodu nebo slabý neslazený čaj.
    • Jazykolam na rozcvičení brady: Za těma domama má má máma malou zahrádku.
    • Pro procvičení výslovnosti měkkého i: Filip a Lili lepili bílý list. (Pozor na to, aby tam neznělo "Felep").
    • Při řeči bychom neměli mít ani jednu ruku v kapse.
    • Gestikulace, mimika, důležitý je oční kontakt.
    • Nejčastější chyby: nezřetelná artikulace, výplňková slova, nevýrazná: intonace, tempo, síla.
    • Nahrávat se!
    • Jak upoutat pozornost na začátku cvičení: Jedna z možností je na chvíli odejít před samotným začátkem.

  8. povídání o učení, 4.10.2013

  • Možná témata k diskusi:
    • Diskuse, obvyklá při zahájení nového semestru: nastavení podmínek k zápočtům, nastavení míry "přísnosti" ke studentům...
    • Kolik "střední školy" potřebujeme na vysoké škole? Tj. jak moc, jak dlouho a jak intenzivně doplňovat vysokoškolákům (zejména v 1.ročníku) středoškolské znalosti?
    • ... a (jako vždy): vše co vás napadne a s čím přijdete.

  • Poznámky ze setkání:
    • Sylabus předmětu Matematický proseminář: má být pouze procvičováním středoškolské látky nebo má postupně přebírat roli doplňkového prosemináře, který procvičuje i některé vyskoškolské jevy?
    • Úkol: získat zkušenosti zejména cvičících po jakých matematických znalostech je poptávka, a jaké matematické ("středoškolské") znalosti dělají největší problémy při "vysokoškolském" počítání.

  7. povídání o učení, 5.4.2013 (Setkání s doc. Isabellou Pavelkovou)

Své (M.R.) poznámky z diskuse s doc. Pavelkovou na téma Výuka a motivace jsem někam založil. Neudělal si někdo nějaké?

Ohledně sbírky příkladů (viz zápis z minulého Setkání): P. Pošta připraví nějaký text. P. Pyrih slíbil být nápomocen za pedagogy.

Intermezzo: ... z mailové korespondence v mezičase mezi dvěma schůzkami:

Kdo je na tato setkávání zván a proč nejsou zváni jiní?

Pozvánky posílám postgraduálním studentům KMA a učícím magisterským studentům KMA a těm pedagogům KMA, kteří projevili kdysi (podzim 2011) zájem se účastnit. Naše schůzky jsou však otevřeny komukoli ze sekce, a informaci o nich lze je šířit jakkoli. Ústní informací o schůzce, doporučením, abych zařadil další lidi na pozvánkový mailing list, atd. Pokud nás v průběhu toho roku a půl někdo navštívil, většinou jsem se ho ptal, jestli chce být zařazen na mailing list. V pátek jsem na tři dotazy tohoto typu dostal tři záporné odpovědi. Já jsem se od začátku trochu bránil příliš širokému zvaní, jde mi o to, aby chodili ti, kteří mají zájem

Kdo určuje program setkávání?

Chápal jsem od samého začátku tato setkávání jako diskusní a za hlavní náplň považuju jakýsi druh předávání zkušeností s výukou, ať už směrem od zkušenějších pedagogů k těm méně zkušeným, nebo mezi studenty-pedagogy navzájem. Myslím si, že program by měl být určován hlavně otázkami a problémy, které zejména učící studenty trápí.

  6. povídání o učení, 22.2.2013

Na schůzce došlo k velmi živé diskusi o podnětu P. Pošty a K. Kuncové sestavit sbírku příkladů pro studenty, uspořádanou po tématech a kategorizující jednotlivé typy příkladů a matematické jevy, i podle jejich obtížnosti. P. Pyrih připravil svou nultou verzi takovýchto příkladů. Průběh diskuse jsem se pokusil shrnout v následujícím textu (viz též), který jsem také umístil na diskusní fórum matematické sekce (forum.karlin.mff.cuni.cz, sekce "Výuka"), kde se také dočkal přes 70 přečtení a dokonce i jedné reakce (M. Kulicha). Text je možno si stáhnout jako pdf zde:

Sbírka příkladů z analýzy "pro cvičící",
upořádaná dle kategorií a dle obtížnosti

  

27.11.2012
přednáška prof. J. Přeučila
Základy rétoriky

Přednáška byla věnována hlavně technice řeči a fyzické přípravě na tuto. Různé cviky, uvolňující svaly, potřebné k řeči a dýchání při řeči. Ladění organismu na řeč.

  5. povídání o učení, 19.10.2012

  • Program:
    • Diskuse o podnětu garanta Kulicha na téma "větší péče o studenty 1. ročníku, aby jich tu víc vydrželo". (Jsou tři cesty, z nichž prvními dvěma jít nechceme: snížit úroveň přijímaček, snížit úroveň zkoušek, zvýšit péči o studenty v průběhu semestru. Iniciativa vyústila v zavedení funkce tutora analýzy, od ZS 2012/13: tutor je typicky PhD student, který je k dispozici během semestru všem studentům prvního dvouletí v definovaném čase, ve kterém jim pomáhá s jakýmkoli problémem z MA. Proděkan pro matematiku honoruje tutora stejně, jako kdyby vedl jedno cvičení týdně.
    • Diskuse o úvodním týdnu: splnil naše představy? Zatím ne příliš, problémy byly hlavně organizační. Pro příště to chce lepší organizaci.
    • Formální "vyčištění" výuky studentů: proděkan sekce uzavře s nimi Dohodu o výuce na paušální částku. Tím budou vzhledem k fakultě v pracovně právním vztahu a budou moci udělovat a zapisovat zápočty.

  4. povídání o učení, 25.5.2012

  • Program:
    • Co vás v průběhu roku učení napadlo, s jakými problémy jste se potkali, jaké problémy se studenty se vyskytly a jak jste je řešili.
    • Diskuse o pokračování těchto našich setkávání po prázdninách. (Odpověď zní Ano, a forma všem vyhovuje. Někteří účastníci by uvítali, kdyby někdo vymýšlel program. M.R. poznamenal, že hlavním cílem těchto neformálních schůzek je diskuse o tématech, které učící studenty aktuálně trápí a zajímají. Je jistě možné mít vždy připravaena nějaká témata, ale více by preferoval, kdyby s problémy, tématy a otázkami přicházeli ti, pro které jsou setkávání hlavně určena - učící studenti.)

  

26.3.2012
přednáška Ing. J. Svobody
Komunikativní dovednosti aneb "Umíte mluvit?"

  • Sylabus:
    • Technika řeči: dýchání, vyladění hlasu na příjemný a nosný tón, artikulace, modulace řeči.
    • Základy rétoriky: obsah projevu, forma projevu. Otázky: proč, ke komu, kde, jak, jak dlouho, příprava projevu, odborné projevy, chyby a zlozvyky řečníků.
    • Psychologické aspekty mezilidské komunikace: dialog mluvčí – posluchač, zpětná vazba. Mimoslovní složky komunikace. Význam vzdálenosti mezi lidmi, zvládnutí prostoru.
  • Poznámky (M.R.) z přednášky:
    • Odezíráme až 40% informace.
    • Poměr nádech:výdech je při běžné řeči 2:3, při přednášení až 1:12.
    • Smysly posluchačů sledují změnu, nikoli stav. Je důležité střídat tempo.
    • Pauzy dělat delší, než se nám subjektivně zdá, posluchač je vnímá kratší než přednášející. Dělat pauzy, aby posluchač vstřebal obsah. My známe obsah sdělení už před jeho vyslovením, posluchač až po něm.
    • Často se mluví až o 3 tóny výše, což je nepříjemné. Nepištět.
    • Kratší věty, ne dlouhá souvětí. Klesat hlasem na konci celků, i na konci tázacích vět, s výjimkou tázacích vět, kde je jednoznačná odpověď Ano/Ne.
    • Položit si otázky:
      1. Proč? (... tam jdu, co jim chci říci).
      2. Kdo? (... jsou posluchači).
      3. Kde? (... budu mluvit, obejít si předem prostor).
      4. Kdy? (... Ideální je 9-11 hod. Minimum pozornosti je kolem 19 hod.)
      5. Jak dlouho? (... Doba soustředěné pozornosti je max. 50 minut. Dá se různými triky - pauzy, vtipy, změna tempa - prodloužit až k 90 minut, ale o moc více už ne. Ideální pozornost je 20 minut. Neztratit příliš z tohoto času dlouhými úvody a opakovaním.)
    • Během mluvení nechodit - mění se zdroj zvuku, což pro posluchače, který si zapisuje, není příjemné. Udělat odmlku, přejít na nové místo a pokračovat je ok.
    • Nedělat rozpytlující pohyby - tiky, úprava oděvu, drbání se. Mluvit směrem k posluchačům, nemluvit do tabule, nemluvit "z okna".

  3. povídání o učení, 2.3.2012

  • Témata pro diskusi na schůzce:
    • Skončené zkouškové období: zápočty, písemky, hodnocení, přísnost, výjimky
    • Znovu je tu začátek semestru

  • Poznámky ze schůzky:
    • Podmínky na zápočet je potřeba mít stanoveny co nejdříve na počatku semestru, ideálně cca 2. týden (až je stabilizován rozvrh a také víceméně i sestava studentů, kteří docházejí na cvičení).
    • Na podmínkách pro udělení zápočtu je potřeba poměrně zásadně trvat. Základní chyba: ohlásit např. 3 zápočtové písemky a pak povolit čtvrtou, "opravnou", pro ty, kteří nesplnili podmínky.
    • Existují výjimky: zdravotní stav, obtížná rodinná situace. Posuzovat individuálně. Soukromý výjezd do zahraničí nebo soukromé pracovní iniciativy nezakládají právo na výjimečné zacházení při zisku zápočtu, je-li student či studentka v prezenční formě studia. Výjezdy, související se studijním plánem, je potřeba řešit v koordinaci se studijním oddělením. Pracovní zaneprázdnění pro kombinované studující je relevantním důvodem, ale pro tyto by měly být tak jako tak od samého počátku stanoveny náhradní podmínky pro udělení zápočtu.
    • Pro další semestr platí to, co jsme diskutovali poměrně podrobně na první schlzce.

  2. povídání o učení, 11.11.2011

Na schůzce bylo věnováno více prostoru samotným cvičícím. Diskutovaly se ještě znovu některé body z předchozí schůzky. Diskuse se týkala také formy pokračování těchto setkávání: organizovat dále takovéto schůzky nebo pokračovat například formou nějakého diskusního fóra? Účastníci se klonili většinově k pokračování formou schůzek.

  1. povídání o učení, 6.10.2011

  • Přípravy M. Rokyty na schůzku

    Obecné zásady při výuce:

    • Důležitost komunikace přednášející - cvičící. Zodpovědnost přednášejících (informovat o průběhu přednášky, úkolovat cvičící) a aktivita cvičících (zjišťovat, co se má cvičit).
    • Nutnost mít napočítáno řádově více, než co chci od studentů. Mít rozmyšleny typické kritické situace a standardní triky daného tématu. Mít připraveny přklady, které ilustrují typické postupy nebo situace, které mohou nastat.
    • Mít rámcově rozmyšlen průběh celého semestru (kolik cvičení věnovat kterému tématu). Není-li v tom jasno, konzultovat to s přednášejícím.
    • Uplatnit vlastní zkušenosti z cvičení, které kdysi cvičící navštěvoval jako student, a to pozitivní i negativní.
    • Komunikace se studenty: webové stránky, vystavené příklady, event. i s výsledky, konzultační hodiny.

    Důležité otázky související s průběhem cvičení:

    • Kolik má (na cvičení) spočítat cvičící a kolik mají spočítat (u tabule) studenti?
    • Jaký je správný poměr mezi počítáním na cvičení, počítáním doma (domácí úkoly), písemkami v semestru případně písemkou zápočtovou a jaké váhy (jakou roli) mají mít tyto věci při udělování zápočtu?
    • Má se opakovat teorie na cvičení, a pokud ano, tak předem jako souhrn nebo až ve chvíli, kdy se na daný jev narazí?

  • Poznámky K. Kuncové ze schůzky

    Když cvičím, tak je vhodné:

    • být v kontaktu s přednášejícím a dostat z něj podstatné informace
    • mít sám napočítáno
    • mít rozmyšlen celý průběh semestru, osnovu, a počítat s rezervou (něco jistě odpadne nebo se téma protáhne)
    • uvědomit si, koho vlastně učíme (matici, fyzici, prváci...)
    • dbát na formální stránku: řádně smazat tabuli, psát čitelně a velká písmena, nezakrývat už napsané, nemluvit do tabule, mluvit zřetelně a nahlas
    • se složitostí příkladů to nepřehnat (přesto můžu dělat i složité příklady)
    • řadit příklady dle obtížnosti
    • mít web, na něm řešení, návody, zadání
    • dát studentům zdroje příkladů, ukázat jim sbírky
    • zjistit, co bude v písemce, ve zkoušce, a to je naučit
    • propojovat s teorií (toto je věta o limitě složené funkce, tohle je f, tohle g, tohle a...)
    • být ochoten se vrátit k základům
    • říkat i triviality, zdůrazňovat předpoklady
    • ukázat i příklady, kdy něco nevyjde (proč tento postup tady nefunguje)
    • vnímat atmosféru ve třídě - koukají studenti z okna?
    • nutit studenty něco dělat i přes semestr
    Je možné:
    • nahrát si sám sebe na diktafon
    • požádat o hospitaci a domluvit se, co od ní očekávám
    Je vhodné vědět:
    • studenti nebývají připraveni, vždyť často ani neví, na co se mají připravit (nemají zopakovanou teorii)
    • dávat pozor na psychický blok studentů, chodí k tabuli obvykle neradi
    • když dám příklady dopředu, může být vyvolávání k tabuli snazší
    • někdy ani domácí úlohy nepomohou, aby studenti věděli, co u tabule dělat (třeba příklady z PDR)
    • některé věci lze nechat i na doma, ale studenti musí vidět řešení pořádně alespoň občas
    • přizpůsobit výuku nejen studentům, ale i sobě, nenutit se přehnaně do věcí, co mi nejsou vlastní
    • studenti by měli alespoň chvíli počítat samostatně, ale až poté, co uvidí vzorový příklad
    • chyby musí studenti udělat sami, musí si je vyzkoušet
    • že jsou příklady jasné cvičícímu neznamená vůbec nic, pro studenty mohou být i tak příliš těžké
    • méně je někdy více (u funkcí více proměnných nemusím hned odvykládat celou teorii metrických prostorů)
    Otázky, jež je vhodno si rozmyslet (a jež nemají jednoznačnou odpověď)
    • předvádět raději jednodušší příklady nebo pár složitějších, náležitě rozebraných?
    • co má počítat student a co učitel?
    • patří do cvika trocha teorie (na úvod)?
    • mají se zadávat domácí úkoly? Lze je pak příště vybrat a opravit. Nebo určit předem někoho, kdo to spočítá na tabuli. Nebo nechat náhodně to někoho předvést na tabuli.
    • mají být písemky?
    • máme studenty nutit počítat u tabule (na zápočet)?