\begin{align} \end{align}

Vztah mezi dvěma rovinami

Zkusme si představit tenké desky, které jsou osvětleny sluncem, a jejich stín na podložce. Nemohl by být mezi deskami a jejich stínem nějaký vztah? Uvažujme, že slunce je tak daleko, že jeho paprsky jsou vzájemně rovnoběžné. Potom můžeme vztah mezi deskami a jejich stínem přirovnat ke vztahu osové afinity.

Slunce osvětlující desky.

Uveďme ještě jiný příklad, se kterým jsme se mohli setkat při hodinách stereometrie:

Příklad: Sestrojte řez řez pravidelného čtyřbokého hranolu ABCDEFGH rovinou ρ, která je určena body A´, B´, D´; A´ je bodem hrany AE, B´ je bodem hrany BF, D´ je bodem hrany DH.


Krokované řešení: Zadání úlohy.

Nejprve sestrojíme průsečnici o roviny řezu a roviny podstavy: Jeden její bod X najdeme jako průsečík přímek AB a A´B´.

Bod X je společným bodem trojice rovin ρ, ABF a ABC.

Bod Y (průsečík přímek BD a B´D´) je společným bodem trojice rovin ρ, ABC a BDH.

Body X, Y určují přímku p. Přímka p je průsečnice roviny podstavy a roviny řezu.

Zbývající bod řezu, , sestrojíme pomocí bodu M, který je společným průsečíkem rovin ρ, ABC a CDH.

Řezem je čtyřúhelník A´B´C´D´.

Definice

Mezi stínem desek, který vrhá slunce na podložku a řezem hranolu rovinou je jistá podoba. V obou případech se setkáváme s osovou afinitou. Představme si hranol a jeho řez tak, že rovina řezu je nyní rovina desek a rovina podstavy je podložka. Desky jsou jednou hranou opřeny o stůl a svítí na ně slunce. Povšimněme si nyní některých vlastností.

Slunce osvětlující desky.

  1. Roh desek a jeho stín leží na přímce, která je rovnoběžná se slunečním paprskem. Můžeme si všimnout, že to platí nejen pro každý roh, ale i pro každý bod hrany (pro celý stín).
  2. Hrana desek A,B, která leží na stole je totožná se svým stínem. Tato hrana je průsečnice roviny stolu a roviny, ve které desky leží. Hrana neležící na stole, např. A, C, a její stín se protínají na průsečnici roviny stolu a roviny, ve které desky leží.
  3. Pokud bod leží na libovolné hraně desek, pak jeho stín náleží stínu příslušné hrany.

Příklad slunce a desek nám osovou afinitu názorně představil. Pojďme se nyní podívat, jak pozorování zobecnit:

Definice

„Uvažujme dvě různoběžné roviny \(ρ\), \(ρ´\), jejich průsečnici označme \(o\) . Zvolme dále přímku \(s\) tak, že \(s\) není rovnoběžná s žádnou z rovin. Potom přiřadíme navzájem body a přímky roviny \(ρ\) bodům a přímkám roviny \(ρ´\) tak, že platí:

  1. Spojnice odpovídajících si bodů jsou rovnoběžné s přímkou \(s\).
  2. Průsečíky odpovídajících si přímek leží na přímce \(o\).
  3. Bod na přímce se zobrazí opět do bodu na přímce.

Tuto příbuznost nazveme osovou afinitou mezi dvěma různoběžnými rovinami, přímku \(s\) směrem afinity, přímku \(o\) osou afinity.“

— Drábek K., Harant F., Setzer O.: Deskriptivní geometrie I  [5]

Osová afinita mezi dvěma rovinami.

Poznámka: Bodům A, A´ říkáme odpovídající si body. V některých literaturách můžeme najít označení body afinně sdružené.

Porovnejme vlastnosti osové afinity s příkladem „řez hranolu“. Rovina ρ odpovídá rovině řezu, rovina ρ´ odpovídá rovině dolní podstavy. Směr afinity s odpovídá směru hran, například AE. Odpovídající si body jsou například body A, A´. Osa o je průsečnice rovin ρ, ρ´ a odpovídá průsečnici roviny podstavy a roviny řezu.

Osová afinita a řez hranolu.